Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHanč a Vrbata-Jak to bylo doopravdy?
Autor
Morfeuski
Lehce hororový příběh
o slovutných lyžcích Hanči a Vrbatovi
se zvláštním poukázáním na škodlivost alkoholu
Je krásný den a nic netuše
Hanč lyžec na start nakluše.
Připevnil lyže a už se řítí,
holemi, pryžcem cestu si mýtí.
Vše probíhá hladce, ostatní lyžce
zanechal za sebou v závějích pryžce.
Jako bagr řítí se krajinou,
projíždí skálou, projel i lavinou.
Náhle však vánice udeří zprudka,
Hanč se plazí dál, zmrzliny hrudka.
Ostatní vzdali se, jeli hrát v karty,
rum šťastně popíjí kouříce Sparty.
Jen v koutě Vrbata tu smutně sedí,
rum jen tak srká, do dálky hledí.
Už včera rumem pěkně se srazil,
ještě dnes ráno stěží se plazil.
Přes všechnu léčbu hlava ho bolí,
netušil, že rum ho takhle skolí.
Jedna věc zdá se mu nyní už jistá,
projížďky třeba je, by leb byla čistá.
Zamýšlel Vrbata projížďku kolem,
rozjařen vyrazil sněhovým polem,
hrozivý, opilý polem se potácí,
balanc už pomalu z těla se vytrácí.
Domotal se na okraj srázu náhle,
skřek jeho zazněl krajinou táhle.
Jak letí z kopce, nabírá rychlost a sílu,
opilec těší se – udělá do světa díru.
Hanč zatím dál pospíchá bouří,
ruce mu mrznou, z mordy se kouří.
Tu však jeho zrak prořízne krajinu,
před sebou vidí letící lavinu.
Říká si v duchu: Vždyť to není lavina,
to je jen Vrbata, ten starej dětina.
Jede mi naproti, měl o mě strach.
Ale už brzdit by měl, sebevrah.
Vrbata však jede dál, a větší rychlostí,
Hanč už tuší, že stane se neštěstí.
Nemá kam uhnout před děsným lyžcem,
z obou stran těsnán je skoseným pryžcem.
Tu rána děsivá zaduní horami,
Vrbata narazil jak vlna Tsunami.
Popatřil kolem, játra tu visí.
Že by ho klamal zrak jeho rysí?!
Vtom však ho zamrazí, poznal ta játra,
po zbytcích z Hanče ve sněhu pátrá.
Teď už je střízlivý, projížďka zabrala,
přikrývá Hanče kožichem, kořala.
Myslí si, že ho tím
kabátem zakreje.Nikdo ho nenajde, to dříve zetleje.
Tak prchá Vrbata pryč z místa činu,
jak alkohol vyprchává, dochází mu,
že zmrzne a s kabátem zanechal stopu,
a tak se vrací, rampouchy z potu.
Ale už nedojel na místo srážky,
zapomněl v boudě si na srdc
e prášky.
Zatím si povšimli lyžci pijící,
že chybí Hanč, kořalku pálící.
A že jim pomalu dochází zásoby,
vydali se hledat nějaké hospody.
A tak potáce se v hluboké závěji
nalezli Hanče, ztratili naději.
Podle stop našli i mrtvolu Vrbaty.
Umrzli, plynulo z opilé debaty.
A tak je pohřbili ve velké mohyle
a jenom krkavec krákal tam zavile.
Nahoru vsadili namísto kříže
stlučené do tvaru písmene T lyže.