Vězení

napsano ve stejnou dobu jako Cigareta a Granat v hospode u salku kavy :oDDD

Malá místnost,

bez podlahy, bez omítky,

je v ní věčnost,

nemá budoucnost,

v hlavě má jen vzpomínky.

Svým smutkem

a smutkem jiných,

pohne jen vlastním koutkem,

stává se mrtvým broukem;

v rukách líných

drží mříže,

rezavé a pevné,

sleduje hákové kříže,

vrazil si do kříže,

železo ostré a chladné.

Konečně se osvobodil,

jedinou cestu rychlou,

možnou k úniku zvolil,

na zem se skolil,

připomínal větev uschlou.

Pomalu a nejistě dýchal,

srdce divně bilo,

zády červený mok vytékal,

už nedýchal,

železo umřít ho nechalo.

Vstupenku do nebe

jeho duše dostala,

nikam jinam to nevede,

pouze do nebe,

jeho cela nového vězně dostala.

Hákové kříže dále vrždily,

koncentrační tábory

velice se rozšířily,

ne jednu rasu pokořily,

vyvražďovaly je nacistické sbory.

Dost už bylo násilí,

teď je jiná doba,

stálo to hodně úsilí,

konec násilí,

ona zůstane vdova.

---