Cesta do školy na kole

Už jenom cesta výtahem byla velmi strhující, velmi malý prostor mě a mé kolo vměstnal doslova do krabičky od sirek. Otevřel jsem domovní dveře a sluníčko mi vypálilo oči téměř do slepoty. Ano, byl to jeden z těch nádherných dnů, kterých bývá na jaře mnoho, ale tenhle byl jeden z prvních.

Nasedám na kolo a vyrážím do školy. Cesta je dlouhá. Na cestu mi svítí ranní sluníčko, do zad fouká chladný jemný jarní vítr a auta okolo jakoby říkala: “Nezdržuj, ať dovezu svého pána včas do práce, jinak nedostanu odpoledne šťávu!” Silnice se kroutí jako had, který prolézá mezi všemi domy ve městě. Na místě, kde byl nedávno jen holý plac, je dnes položena nová budova supermarketu. Zastávka autobusu hned vedle praská ve švech. Je přeplněná. Hle, ptáček přelétává nad cestou přede mnou a usedává na strom. Strom plný pupenů, připraven každou chvíli vychrlit množství rozmanitých a přenádherných květů. Ptačí zpěv je natolik hlasitý, že zanikne i hluk automobilů okolo. Bezdomovec. “Dobrý den” křičím naň, neslyší. Proč postihla ho tak krutá daň? Netuší. Světelné křižovatky září jako vánoční stromeček. Krásná vzpomínka. Vidím lavečky, jak si mezi sebou vykládají o novém nátěru, který je nemine. Tento rozhovor přerušily hádky klaksonů automobilů. Kamarádi ze třídy. Koukají, jak se mi jede. Na mostě se cítím jako na velké lodi, která pluje po říčce. Mnoho dělníků dřelo mnoho dní, aby občané města mohli používat tuto zkratku přes řeku mezi Tržnicí a Okresním Úřadem. Děkujeme. Tu a tam poletuje páchnoucí smog a prochází občan města, který pravidelně odhazuje papírky na zem. Máme popelnice? “Ano máme.” Též nepříjemný kouř z nákladního automobilu přede mnou znepříjemňuje posledních pár set metrů ke škole. Samou rychlostí neslyším vlastního dechu. Ještě poslední zatáčka ve tvaru připomínající napůl rozevřený louskáček na ořechy. Jakoby se smála tomu, jak vypadá můj obličej při dojezdu ke škole. Strašně. Vlasy naštěstí nemám sčesané dozadu, protože skoro žádné nemám. Zato kůže se mi rychlostí nahrnula na zátylek hlavy. Prásk. Na uvítanou přátelská facka od kamaráda. Ta mi kůži vrátila zpět. Kolo nakonec můžete zamknout do klece za školou, kde o něj bude v době výuky dobře postaráno a na konci vyučování si ho zase z klece vyzvednete.

Zamčením kola končí má cesta do školy. Nu, cestování do školy na kole, ba i pěšky je vzrušující. Dokonce i zdravé, a hlavně, je to zadarmo! Na cestě potkáte spoustu zajímavých a zvláštních lidí, uvidíte mnoho věcí, spatříte nemálo činností, uslyšíte rozmanité zvuky a spoustu jiných věcí z autobusů, vlaků, tramvají a aut nezachytitelných.