Zavilý kuřák a ekologický ignorant

 Stojí na balkóně a   kouří. Šedovlasý, s pečlivě  uhlazenou patkou a pavoučíma  nohama. Věk nelze přesně určit.  Spíše v letech pro muže  riskantních.   Zalyká  se druhou mízou. Ani o tom neví.  Hulí, pokud je doma, prakticky neustále.  Torza cigaret odhazuje z balkónu v neměnné  pravidelnosti, jednou vlevo, podruhé vpravo.  Dosah svých činů si  neuvědomuje.  Z kuchyně, kde neustále něco  připravuji své početné rodině, ho bedlivě a neúprosně sleduji. Pro větší efekt, aby to viděl,  si  obličej různě upravuji.   Někdy mám na ksichtíku naraženu  výraznou červenou  umělohmotnou misku, jindy, podle příležitostné nálady,  mi obličej zdobí ornamenty ze slupek  salátové okurky, kterou připravuji pro rodinu podle  předpisu  slovutné kuchařky Dobromily Rettigové. Jedno z mých nejlepších čísel  jsou otřesné  pitvorné grimasy s tváří přilepenou na okenní sklo. Nic nechápe.  Zjevně dává najevo  silné znechucení. Co je to za otřesnou bábu tam naproti!  Copak si mě  může tímto pimprlovým divadlem získat?

Ale, vážený,  to já vůbec nemám v úmyslu, alespoň vědomě ne. Co by tomu řekl S. Freud?Jsem teď na revers  doma z Bohnic a musím se nějakým způsobem realizovat.  Nejsem svému okolí vůbec nebezpečná, možná dokonce prospěšná.  Zavilý kuřák přestává být zavilým. Špačky shromažďuje ve škatuli,  kterou si pro tento účel přinesl.