Odpověď

Odpověď

Teprve svítáme.

Tušíme hnízda na dálku.

Nejprv se rozvila

ohromnou svící navečer,

a pak se rozezněla.

Jsme violou

jak struny před polednem,

když usínáme v okvětí.

/ A zatím lež, ta vědma,

přísná kouzelnice

přemítá v maskované loktuši./

Jsme sítnicí

v přesvědčivém oku.

Včera jsme měli namále.

Dnes každou žilku,

 kterou máme v těle

zlákáme rádi

do naděje.