Enter to new Paradise

Tři slova kráčejí si spolu, Štěstí, Radost a Naděje. Padají z nebe dolů Všechno se to na nás zasměje. Naděje vždy první v řadě. Kráčí si to směrem k nám Hned vše vypadá to kladně To si líbit dám. Radost za ní cupitá, Nese ranec mocného kouzla Slunečním světlem je umyta. Nám do náruče sklouzla :o) Třetí, Štěstí, řadu uzavírá, Hodně toho může dát, Filozof si o nich povídá, To proto, aby se člověk mohl znovu smát. Nebo ptát? Básník Naději si v srdci nosí, Díky ní může slovy kouzlit Do mysli si energii nechat proudit A nic nezmůže to hnízdo vosí. Kdo jen zachytí toho slova? Chcete okouzlit se nechat Třemi v řadě? Tak proč sedíte si v klidu Doma? Básník kouzlí v ráji či v krásném sadě. Slovem si Filozof rád hraje, Avšak ty všudypřítomné pravdy, Má je? Iluze si na Radost zuby brousí. A Lež už Pravdu rdousí. Naděje je nejmocnější, Zůstane vždy naživu. A to je na tom nejkrásnější, A nebo také k podivu? Přec Naděje si v předu kráčí, V zadu uzavírá řadu. Tak probuď se Ty spáči. Sundej z pramene tu žábu. Básník s Filozofem znovu kouzlem vládnou, Lecjakou duši pohltí ta řada tří slov. Pak spolu s ní k ráji ji táhnou Pevné to pouto jak nejsilnější krov. Iluze se davem šíří, Avšak mocná kouzla se zde kouzlí. Toť filozof a básník se snaží Zaženou smutek, samotu jako divou zvěř. A tomu človíčku, tomu věř. To kouzlo, to je mocné. Dovede mnoho. Jen tam kde však mysl otevřená jest. Nebojte se kouzla toho. Na scénu kráčí Ničitel. Je to zla a smutku učitel. Ve vnitru schovává se Lež, Básníku, rychle utíkej, tam do skrýše rychle běž. Ten ničitel, velký, mocný ukrutný, Vešel, nezaklepal, na básníka se vrhl. Básník ve smrtelné křeči se trhl Navždy zůstal smutný? Kdepak, Filozof nabíjí ostrá slova, Útočí na Lež znova a znova. Pravdivá slova jak otrávený šíp. Už je Ti básníku, už je Ti líp? Na kvetoucí louce těžce zraněn Básník leží. Vůně kolem. Kvítí z nebe sněží? Filozof se k němu sklání. Lehce jeho křehký život bere do svých dlaní. Básníku, řekni něco, verše znovu vyprávěj. Radost, štěstí znovu všem dávej. Bez Tvých veršů smutno jest. Ještě mnoho neprozkoumaných je cest! Kde jsi Ty naděje? Svou pravdou jsem Tě chránil Básník se naposledy zasměje. Příliš mnoho se tu trápil. Slza jedna, sklouzla. Za ní valí se řeky, moře. Až to přebolí, bude dobře. Znovu Filozofovi se vrátí moudra? Asi nééééééééééé. Kde jsi Ty Naděje. Svou pravdou jsem Tě chránil. V tu chvíli filozof lež prokleje, Marně se tomu smutku bránil. Podlehl i Filozof? Pohltil ho smutek? Kdepak Smutek, ten rychle utek. Naděje se z dálky ozvala. Tři slova kráčejí si spolu, Štěstí, Radost a Naděje. Padají z nebe dolů Všechno se to na nás zasměje. První, jako vždy Naděje. A Básník zázrakem se zasměje. Rychle vstává z luků hájů. Rychle procvičuje slovních pádů. Znovu Básník, vedle Filozof. Kouzlí kouzlo za kouzlem. Pravdivé slovo a rým svázáni jsou pevným poutem. Řada třech ta dnes hraničí s nekonečnem. A co Lež – Ničitel? Co by, je tam, kde lidé tvořit chtějí. Je tam, kde vyprávěných slov Pravda není majitel. A oni nad rozhovorem stále bdějí. Tři slova kráčejí si spolu, Štěstí, Radost a Naděje. Za nimi Básník se svou čarokrásnou básní. A vedle Filozof okouzluje svojí pravdivou frází. Jen spolu vstupují do ráje. Kdo je Básník? Kdo je Filozof? Kde je Pravda? Jak poznat Iluzi? Proč lež je všudypřítomná? Hledej člověka. Hledej v jeho slovech. Čti v jeho myšlenkách. Najdeš možná Filozofa. Pak staneš se Básníkem. Najdeš pravdu a řadu tří. Naděje neumírá jako poslední. Naděje nedokáže nikdy zemřít. Je první a přitom uzavírá řadu. Díky tomu může znovu se vrátit. Jen Naděje má otevřenou bránu. Jen člověk už nikdy ne. Tohle je vstup do nového ráje. Vytvoř si ho však sám. Na cestě pomůže Ti Básník a Filozof. V realitě dva, ve skutečnosti jsou však Tři. Uhádneš kdo je ten třetí?

---