Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Nic se nezdá být takové jako ve snu, všechno je mnohem lepší než nejkrásnější sen. Proč tedy mráz štípe, a přesto každé ráno umí vykouzlit na okenní tabuli skla pořád novější a krásnější obrázek zimy?
Tak a přišel nám zas,
Přišel k nám mráz.
Leze nám po zádech,
A zmrazuje nám dech.
Slunce nemá tolik žáru,
Nedává nám již tolik darů.
Již je tu a za ním paní Zima,
Tohle je to zimní klima.
Mráz nás dusí,
Ale dělat to on musí.
Každé ráno na skla píše perem,
A my se s ním o naše teplo stále perem.
Přijde jako pohlazení,
Sáhne rukou omlazení,
Nebere nic, jen pořád studí.
Přírodu po něm už nikdo neprobudí.
Nebere nic jen pořád dává,
A když voda z nebe padá,
On zapracuje mlčky,
A z nebe padají štěstím vločky.
Je to zase opět tady,
Dává nám do uší štípavé rady,
Na nos štípavou dává pusu,
Připomíná někdy vosu.
Ač žihadla nikdy nemá,
Pořád si někoho hledá.
Když někoho najde někde,
Štípne a s ním to ani nehne.
Není proti mrazu léku,
Jen jedno, řeknu vám:
Hoďte přes sebe teplou deku,
A úsměv tam do dálky já posílám.
Znovu nakreslím tu hezkou duhu,
Do rukou si vezmu papír a tuhu.
Budu kreslit tajemstvím,
A posílat radost slovem svým.
Mráz pak proti radosti,
Připadá mě směšností.
Smích pak zvedne víčka
A ohřeje Tvoje líčka.
Mráz pak naprázdno svým žihadlem máchá,
Já proti němu mám své: Cha, cháá
Radostí se rozplyne,
Paní zima mě promine.
Písmák