Slovo

Na počátku všeho, bylo písmeno. Člověk z písmena udělal slovo a obdařil to slovo významem. Jenže pouhý význam člověku nestačil. Pomocí slov a písmen postavil první větu. Věta již měla význam a měla i svou myšlenku. Jenže člověku pouhý význam ani myšlenka nestačila, člověk chtěl víc. Pomocí písmen slov a vět sestavil souvětí a se souvětím první odstavec. Odstavec už měl nejen význam či myšlenku, vyjadřoval i sen a skrytá přání, jenže člověku to také bylo málo, měl toho čím dál tím míň. Sestavil tedy z písmen, slov, vět, souvětí, odstavců velká literární díla a to jen proto, aby dokázal popsat právě to jedno písmeno. To písmeno, co bylo počátkem všeho co uměl.

Na počátku bylo slovo, Každému srdci řeklo mnoho. Mluvilo o štěstí, radosti a míru, Srdci dávalo mohutnou sílu. Dovedlo tvořit, Dovedlo se dvořit. Smutek před ním utíkal, Proto ho každý v srdci uvítal. Jedno jediné slovo nejmocnější, Samota byla proti němu nejsměšnější. Se slovem přicházelo krásno, Na obloze bylo navždy jasno. Kdo ví o jakém slovu se zde mluví? Vždycky hřeje, nikdy nestudí. Je to mocné kouzlo z duše, Jak šíp vystřelen z velké kuše. Ve štítu ho má Amor, Je ušlechtilé jako mramor. Věčnost jeho přetrvává věčně, Srdce je z něj červené jako třešně. Kdo účinku jeho pozná, Ke všemu se potom dozná. V srdcích dvou vždy přetrvává, Nikdo na něj nemá práva. Nedá se koupit, Nedá se ani uloupit. Pouze probudit se může. Je ve znamení růže. Špatně se to slovo hledá, Přehlédnou se ale nedá. Je to křehké jako nit, Je to ten nejryzejší cit. Je však pevné jako lano, Když před tím slovem se řekne Ano. Nesvazuje jako páska To slovo, to je ….. Tento nejryzejší srdce cit, Každý by ho, chtěl by mít. Vyvolej radosti svému bližnímu, Smyj si z rukou, smyj si špínu. Špínu smutku, strasti, Vystřídej to s radostí. Tato radost je v tom slově věčná, Dívka za radost je hodně vděčná. Srdcem, činem jí pomáhej, Vše po čem touží jí k nohám dej. Dívka to je květina, Vždyť u ní ten cit začíná. Ten cit srdcí dvou, Není jenom náhodou. Není uměním něco chtít, Je potřeba to slovo ctít. Na konci je také slovo, Také nám dává mnoho. Když nepropásneš šanci svojí, Ten cit potom za to stojí. Duše dvou v jedno splynou, Dny radostí pak časem plynou. Dva jak jeden věčnost tvoří, A navzájem se ryzím citem dvoří. Není to snad nádhera, Být, být na tom světě dva? Dva, navždy po svém boku. V tom věčném čase toku. Poznej slovo, Poznej cit, Najdeš vstup do ráje, A u vstupu poznáš význam slova, A už nebude nikdy znova. Ty už nebudeš nic jiného chtít.

---