Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Najednou tu byla,
Skvělá hezká milá,
Byl to skvělý sen,
Však byl ještě den.
Něco mě tu vítá,
Je to krásná realita,
Moje srdce jásá,
Až nervy mě to drásá.
Tolik krásy v okamžiku,
Já jsem za to plný díků.
Nechci se ze sna probudit,
Já chci s ní stále bdít.
Ach jaká krása omamná,
Je to chvíle dojemná,
Já stvořil v srdci šťastném,
Krajinu, kde jsem šťasten.
Podal jsem ji ruku svojí,
Realita byla ještě dvojí.
Ona si ji vzala k sobě,
V té krásné bíle době.
Tiskla ji k hrudi s radostí,
Ne však z žádnou lítostí.
Já jsem cítil tlukot času,
Já ovinul se kolem pasu.
V té chvilce, co věčnost mě dala,
Jedna realita se ze dvou stala.
Otevřel jsem srdce svoje,
To krásné bylo všechno moje.
Já rozdělil se se svou loukou,
Štěstí s radostí byly mojí touhou.
Když jsme shlédli květy rudé,
Ptali jsme se:Co teď bude?
Já vykouzlil pro ní modré z nebe,
To proto, aby připomínalo mě to Tebe.
Má ruka v jejím obětí,
Stvořila tu vůni květin.
Spolu jsme to všechno cítili,
Vůni, radost, štěstí ze studánky pít chtěli.
Znovu jsem pak čaroval,
Oběma křídla daroval.
Byl to nekončící skvělý den,
Nebo to byl jen můj sen?
Proč tedy mám v srdci štěstí tolik?
Proč tolik radostný ten srdce křik?
Já nevím co to bylo,
Když slunko ze srdce mě pilo.
Co já vím? Snad nějaké to kouzlo,
Co mě od ní do mého srdce vklouzlo.
Že by teď vše bylo pryč?
Že by to byl jen slova rýč?
Kdepak, ona své srdce navždy dala,
A mé si na oplátku vzala.
Konec ten tu není,
Dokud v den je světlo denní.
To světlo v mém srdci je,
A k ní stále putuje.
Už navždy
Písmák