Podzim

Optimizmus se znovu vrátil, Ne však všechno je jeho. Ještě chvilku se však bude vracet, Tak aby byl kompletní. Znovu slyším vůni stromů. Vidím ptačí zpěv, sýkora. Jde to všechno dokola, Je to kruh věčnosti.

Do údolí cosi přišlo, že by zase smutek? Kdepak, slunce znovu vyšlo. Byl to dobrý skutek. Jediné co přišlo, je únava, Světlo energii už tolik nedodává. Přišel podzim a s ním? Zase jenom smutek. První lístky zbarvené, Rudé, žluté, už ne zelené. Padají k nohám. Sklání se k těmto smutným dobám. Všude barvy hněvu, Ani drozdu není ku hezkému zpěvu. Ta únava je všude. Je to však jen dobře. Přijde mráz a sníh. Za ním možná zase smích. Na nose štípe, na kůži studí. A na jaře se zase všechno vzbudí. Vzbudí se opravdu všechno? I toto údolí, nádherné? Listí ze stromů se smetlo, Všude všechno barevné. I podzim má však něco do sebe. Proniká do mě i do Tebe. Za podzimem už zima ťuká. A léto v koncích puká. Poslední záchvěv tepla zdá se. Za ním bílý smutek ptá se. Kdy už můžu jíti dále? A tak dále. Koloběh přírody se s rokem uzavře. Nesnaž se už, máš to marné. Ten smutek na podzim je zdravý. Tak jako, když slunko v létě pálí. Ber to tak, že teď trochu smutku, Z jara potom radost, jak mávnutím proutku. Znovu květiny rozkvetou. A ta příroda bude zase tou samou. Hezkou, krásnou, okouzlující, nádhernou, překrásnou, kvetoucí, oslňující, vonící….

---