Pro Tebe

Já snesl modrou barvu z nebe, jen a jen pro Tebe, to protože jí tolik ráda máš, to protože se mě každou noc ve snu zdáš. Daroval bych Ti mnohem víc, A ty to dobře víš. Kéž bych mohl Tobě dělat radost řádnou, Abys nikdy neronila slzu žádnou. Chtěl bych štěstí darovat, A Tvojí tvář na plátno barvou malovat, Krásnou barvou s leskem jasným, Odhánět od Tebe smutků dým. Tvoje radost, energie zář, Tak krásnou máš svojí Tvář, Chtěl bych si jí jednou pohladit, Na tvou mysl lehce se naladit. Chci s Tebou stále snít, Z Tvého těla energii pít, Nechci už žalostně na měsíc vít, A pořád někam do dáli stále jít. Cesta je strastiplná, Ale hned to radost přidá, Když mohu vnímat realitu tvou, Vnímat tlukot srdcí dvou. Jak si povídám o věčnosti, Nemám Tvých slov nikdy dosti, Chtěl bych bourat skálu, A pít sladké víno ze Tvého džbánu. Za odměnu chci dát Tobě vše, A to dokud ještě nejsou žně, Tak abys měla v srdci ten ryzí cit, A já mohl hýčkat Tvojí nit. Nit osudu, tolik krásnou, Stříbrnou a nad slunce jasnou, Nepustit a nikdy nezranit, neztratit Ach, tak krásná je ta osudová nit. Propletenec jedné nitě s druhou, Hned na obzoru se spojují barvy s duhou, To pro Tebe kouzla své já skrývám, A do Tvých očí se stále dívám. Na světě je dálka pro realitu, Ale to když strkáš svou mysl pod ulitu. Sen je všude, Je tam, kam Tvoje realita půjde. Ten sen je můj, A je také i Tvůj. Vím že víš, Vím že sníš. Chceš vědět o čem? Že zlo padlo pod modrým mečem, Štít se leskne erbem mým, Mé srdce chtělo by být Tvým.

---