Srdce

Dozníval déšť pod korunami stromů,

když klekání

rozbušilo srdce zvonu,

však zatvrdilo se

a puklo tichu vstříc.

Jen osamělý poutník zpozorněl,

když ticho

rozbušilo srdce jemu,

však zatvrdilo se

a puklo žalu vstříc.

Jen ten osamělý poutník zpozorněl,

když blesk

rozbušil srdce hromu,

to zatvrdilo se

a puklo zemi vstříc.

Pohladil očima svou starou hůl,

když tma

rozbušila srdce strachu,

to zatvrdilo se

a puklo vzteku vstříc.

Dovřela krev pod korunami králů,

když strach

rozbušil srdce zbraní,

tu obměkčilo se

a puklo smrti vstříc.