Zpěv Římský

Fantasie. starců Fantasie. kmetů Do bitev. se vrhli Vtrhli do Říma. Římané pláčou; děti

Křičí, sténání mužů utichá na ostří kosy smrti. A král Římský nedýchá.

Královna roztahuje nohy vstříc armádě vojáků.

Uprostřed ohňů svíjí se had.

Služky draků šlehá plamen války po stehnech – čeká marně

Čeká sám. Žena bojovníka v posteli se zmítá – na těle plechového „krále“.

Blíží se Kristu. A děti na opačné straně čekají na doby…

Mě připomínají spíše břitvy.

Dotýkám se hadím jedem vzácných očí – lesknoucích se

odrážejíc’ prach cest pošlapaných poutníky.

Rituál začal – Rituál zmrtvýchvstaň.

Býka hůl a červený smrad.

Křičím papíru (v ruce bohyni svědomí a činu).

Mažu stará říkadla podobna kouzlům

A otcové sedí zastřeni realitou.

Voním výkaly psů – vašich nejlepších přátel.

Zívám zasažen šípem domova – Lůžko mé je realita a pravda.

Vagána mě pálí (to stovka démonů ukojila svá JÁ). Položili mne na lože z řetězů

A klád, aby mohli vidět a cítit mé tělo.

Ňadra se mi vzdouvají a chtějí dosáhnout nebes.

První se ale dotknou země!