král

Je krásné letní ráno- slunné, vlahé a klidné. Ve vzduchu je cítit napětí nadcházejících vzrušujících okamžiků. Král přespal v pohodlném loži , na bezpečném místě hradních útrob. Městem se po celý včerejšek ozývalo řinčení ozbrojenců a dusot těžkých koní po hrbolatém dláždění a ovzduší bylo plné zlostných nadávek velitelů a otrlých žertů vousatých lučištníků , piknérů, ratištníků a podivně mluvících cizokrajných žoldnéřů.

Přijely sem skupiny rytířů a majitelů panství v pláštích veselých barev, teď po cestě umazaných a zaprášených. A měšťané museli po celý ten večer hezky zčerstva otvírat vrata hloučkům neurvalých vojáků, pro které se muselo najít ubytování a jídlo, oboje co nejlepší, jinak běda tomu domu a všem, co v něm přebývají, neboť v těchto bouřlivých dobách meč je soudcem, porotou, žalobcem i katem a za to, co si vezme, zaplatí když se mu ovšem uráčí, tím, že ty, které obral, nechá na živu.

Kolem táborových ohňů na tržišti se shlukují další a další čety, a zatímco večer tmavne a přechází do noci, vojáci nenasytně jedí a pijí a vyřvávají chvastounské pijácké písně a hrají a hádají se. Zář ohňů vrhá pitvorné stíny na kupy jejich odložené zbroje a na jejich hromotlucké postavy. Kolem nich pokradmu obcházejí děti z města a zvědavě je okukují; a ještě blíž se stahují statné venkovské holky a se smíchem si vyměňují hospodské žertíky a jízlivosti s těmi nafoukanými chlapíky tak nepodobnými vesnickým chasníkům, kteří teď, zcela přehlíženi, stojí někde v pozadí a na širokých zevlujících obličejích mají přitroublé úsměvy. A z okolních kopců slabě září světla dalších vzdálenějších ležení, neboť tuhle se utábořili přivrženci nějakého mocného pána a támhle přikrčeni jako vlci vyčkávají za městem nepřátelští žoldáci krále.

A tak, zatímco v každé temné uličce pochodovaly hlídky a na všech blikaly strážní ohně, zvolna odešla noc a nad spanilým údolým kolem mohutné řeky se rozbřesklo jitro toho velikého dne, který má být těhotný osudem věků dosud nezrozených.

Zrovna nad místem, kde jsme se zastavili, je už od šedého svítání nesmírně rušno a znějí tu hlasy mnoha řemeslníků. Vztyčuje se obrovský stan, který sem byl dopraven už včera večer, a tesaři pilně stloukají řady lavic, zatímco učedníci z města čekají s pestrobarevnými tkaninami a hedvábím ze zlata a stříbra.

Po cestě, která se podél řeky vine, k nám přichází asi deset mohutných halapartníků, kteří se smějí a baví se hlubokými basy ; zastavují se na tom druhém břehu asi tak sto metrů od nás a čekají, opřeni o své zbraně.

A tak po celé hodiny pochodují od města nové a nové hloučky a houfy ozbrojenců, jejichž přilby a náprsní pancíře odrážejí dlouhé, nízko nad zemí letící paprsky ranního slunce, až konečně celá ta cesta, kam oko dohlédne, je hustě poseta třpytící se ocelí a vzpínajícími se oři.

A od hloučku k hloučku cválají křičící jezdci a v teplém vánku se lenivě třepotají malé korouhvičky a chvílemi nastane ještě větší rozruch, když se šiky rozestupují do obou stran, aby nějaký rytíř, sedící na obrněném koni a obklopený strážemi a panstvem, mohl projet a zaujmout své místo v čele svých poddaných.

Po celém svahu, zrovna naproti nám, stojí zástupy udivených venkovanů a zvědavých občanů, kteří přiběhly z města, a nikdo z nich dobře neví, co ten shon vlastně znamená, a každý si tu slavnou událost, kterou chce vidět, vykládá po svém ; někdo říká, že z toho, co se dneska děje, vzejde něco dobrého pro všechen lid, ale starci nad tím jen kroutí hlavy, protože už takové věci slyšeli mnohokrát.

Celá řeka je poseta lodičkami. Všechna ta plavidla převezli nebo přetáhli svalnatí veslaři, přes peřeje a teď se s nimi shlukují v největší blízkosti, na kterou si troufnou, kolem ohromných krytých lodí, které jsou tu připraveny, aby odvezly krále tam kde ho očekává podepsání důležité listiny.

Je poledne a my spolu se vším lidem trpělivě čekáme už hodiny a už se začínají šířit zvěsti, že si vše král rozmyslel a že se pustí raději do jiných věcí, než je podepisování listin zaručující svobodu lidu.

Ale není tomu tak! V dálce na cestě se zvedl oblak prachu, blíží se a zvětšuje, dusot mnoha kopyt zní stále silněji a mezi sešikovanými vojáky, rozestupujícími se na dvě strany, si razí průjezd kavalkáda pestře oděných rytířů.

Vpředu a vzadu i po obou stranách tohoto průvodu jede tělesná stráž a v jejich středu král.Jede tam kde čekají lodě a významní rytíři vystupují z oddílů svých vojáků a jdou mu vstříc. A on je zdraví úsměvy a smíchem a přívětivými a medovými slovy, jako kdyby to byla nějaká slavnost na jeho počest, to k čemu byl pozván.

Král sestupuje z  koně a usedá do první lodice. Zvolna odrážejí těžké, skvostně vyšňořené lodice od břehu. Zvolna a s námahou si razí cestu hbitým proudem až s temným zaduněním narážejí na ostrůvek. A král vystupuje na břeh a my v bezdechém mlčení čekáme, až vzduch rozčísne obrovský jásot a bude položen ten slavný kámen chrámu svobody.