září

V září kdy sluníčko na nás s úsměvem shlíží
a dívkám jemné vlásky vlají
jako by s vánkem si hrají
listy stromů své podzimní sonáty
rok co rok světu vyhrávají
je to koncert opravdu neslýchaný
do ouška jemně ševelivý

Já jsem také zatoužil ony skladby slyšet
a při tom krásy květů růží vidět
vyrazil jsem tedy
v Jiráskovy sady
je to park krásný,tichý
jak by v pevné náruči dvou řek uschovaný
Hle, tu jsou,do cesty své paže kloní
stromy jež stoletou krásou voní
postupuji dále,
cesta růžemi obklopená je
květinou jež v říši květů kraluje
svou vůní líbezné city vzbuzuje
dnes i zítra trhal bych je pro svou dívku rád
krásné je někoho milovat
nebe je modré azurové
jak to moře klidné sametové
slunce je žluté zářící
svými teplými paprsky hladící

sedím tu teď sám
myšlenkami obléhán

Přeji všem
jež Amor proklál šípem
a teď tu v milostném objetí
slůvka lásky v polibky promění
aby se i nadále měli rádi
a na tento kouzelný den s láskou vzpomínali

Slunce již pomalu zapadá
a chlad svou náruč ke mě napíná
nastává čas nemilý
a tím je vždy
loučení