Duše a sen

Duše a sen

Můj pláč je ten nejtižší,

tak že ho nikdo neslyší,

má duše volá o pomoc,

jsem ztracená sama v sobě moc.

Čistou duši mám, ale jsem tak zlá,

jako průzračná voda něčím zkalená.

Kdo vyčistí dno potůčku? Ať se voda nekalí,

prosím Boha, prosím o zázrak- potají.

Duše ať vznese se k nebi, k oblakům,

proč já věřím jenom těm svým snům?

Jsou krásnější než tenhle svět,

tady se bolest vždy vrací zpět.

Ve snu je slunce, smích a krásný den,

ve skutečnosti je štěstí jen ten sen,

duše ztrápená, srdce tak prázdné,

ve snu je všechno tak hezky krásné.

Mysl ztemnělá špatnými pocity,

věřím, že tenhle pocit znáš i Ty,

vím jak z toho chvili ven,

do svých snů mě s sebou vem.

Nežijme v tomhle světě, v těch obyčejných dnech,

zůstaňme navždy ve svých snech,

náš svět nás volá k sobě, do těch tajuplných pocitů,

zůstaňme vždy sami sebou, až do konce všech dnů...