Být tak Odysseem

Být tak Odysseem .

Být tak Odysseem-za snovou láskou plout,

vždyť přece tu snovou nelze obejmout.

Vábení všech Sirén směle zatratit,

vzdorovat všem bouřím ukryt za svůj štít.

Její třpytný maják-ten z očí neztratit,

váben jeho světlem bez únavy jít.

Zbit, znaven všemi strastmi-u cíle pak stát,

jen nepoznanou chimérou? Jen snem pro ni být?

Tak neváhat, se všemi soky do klání se dát,

neochvějnou víru ve vítězný boj mít.

Když Ona Penelopé-mít tak přesný šíp,

s neomylnou muškou ouška prostřelit.

Být Prometheem vášně a jen u ní přesto být,

oslnivý plamen jí v duši zapálit.

Být tak živou vláhou, bdít když bude kvést

a svěží ranní rosu jí vánkem nechat nést.

Být maličkým atomem a zůstat nepoznán

stále být jen u ní a nikdy nebýt sám.

Být čarokrásnou hudbou-tou bych se stal rád

a nechal snovou lásku stále naslouchat.

Být paprsky slunce-Amorku se dát,

a na jeho šípech jen jas jí posílat.

Že však je jen snová-smířil jsem se s tím,

proč brání se však citům nikdy se nedovím…

Být snovým pohlazením, rukou s něžnou dlaní?

Proč odsouzen tak a jen v této roli být?

Vím, i přátelství je vzácnost- nad lásku však není.

Byť byla by jen snovou je těžké bez ní žít.

Byť mohou má přání, touhy bez konce se zdát,