Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Trip_2

23. 09. 2002
0
0
413

... no comment ....

Monitor Smasung na mě poblikává a svou frekvencí se mě snaží uspat a já se mu poddávám.
Otevírám poznámkový blok a snažím se zaznamenat můj myšlenkový běh.
Je to nemožné-běh je na dlouhou trať.
Myšlenky těkají a nedokážu je zkrotit do publikovatelného stylu a směru.
Je to nemožné, vše zdá se být v tuto chvíly nemožné.
Nemožné myslet, dýchat a nemožné žít.
Jediné co je přijatelné je snít sen bez konce.
Sen z nějž se nejde probudit a v němž jste ovládáni nepředstavitelným tokem informací, megaherzů, jedniček a nul, všech druhů záření a jíných svinstev, číhajících na vás za plochou obrazovkou plnoštíhlého kamaráda tupě ozařujícího vše v místnosti včetně mé osoby.
Pomlu mě to vtahuje do nitra všeho dění za jednadvaceti palcema s minimální roztečí bodů a já se ztrácím ve změti milionů počítačových operací a jedničky a nuly se mi zdají být čím dál tím víc skutečnějšími než mhou být.
110001101011001000010101111010110101010101011101010101110010010111100010001010110101011010101110010
Nekonečný tok informací, obrazů a změti totálně všeho co si jen dokážete představit.
Porucha není na vašem vysílači, ale ve vašem mozku a v mozku vašeho domácího PC.
PSYCHO.....
Obraz ...
ulice ... běžná ulice ... běžný den ...
zchromlým zrakem koukám na modrou slepici,
růžový cadilac a v něm stepující slon,
rozprazkaná půda pod kopity mravenců,
vodotrysk mléka,
to mléko sající lidé z kaluží,
lidé bez noh a fotbalové mužstvo bez tváří,
děti v tlamách vorvaňů,
moře,
poušť,
sucho a duhu z tmavých barev,
drnčíci telefonní budku uprostřed vodopádu
a dělníka s krumpáčem od jílu v ní,
pianistu ve spodkách,
polystyrénovou bustu ve výloze všedních dní
s tonerovými barvami v injekčních stříkačkách
zabodlé v jejím temeni.

Černé bouřkové maraky stříkající do kanálů,
ze kterých mi umrzají palce u nohou,
smrtonosně se tvářící templář souložíc ve stoje s přeludy,
zrnko písku v němž se zrcadlí celý zkurvený svět.
 
Dnes ...
jdu ..
a s čerstvě roztrženého obočí mi ztéká krev,
vidím ...
obrazy pod průsvitem červeného daru života,
jinak je vidím,
vidím je pořád divněji.
Strácejí se....

This message is incorrect.....
Close all aplications.....

Teprve modré obrazovky mě přivádějí zpět,
Wokna jsou mrchy....
ani chudáka závisláka nenechají dojít na konec tunelu,
světlo v nenávratnu....


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru