RAkovnická smršť

Bylo to pozdního odpoledne asi tak v pět hodin ráno.Slunce zrovna zkrášlovalo své údy mesíčním svitem a ve vlhkém klíně svojí žadostivé konkubíny se naparovalo jako páv.Samotná osoba uprostřed náměstí se smála smíchem bezzedným.Černý orel mlsně pokukoval po Zlaté slepici a s chutí na její sladké maso si brousil svůj už tak dost ostrý zobák.Stromy se zelenaly a pod jejich korunamy se válely stovky souložících dvojic.Ježíš byl utopen "božímí" hříchy.Vrata kostela přímo hleděly na popravu onoho nechvalně známého kočovníka.Prosil a úpěl.Avšak vyšší mocí mu nebylo dovoleno žít.Vnitřní strach se rozlil celou duší a on hledíce svému cherubínovi do očí se bál.Bál se o své místo při nočních sabatech.

Nad tím vším se rozpínala mocná klepeta obřího Raka.