Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJednou
30. 09. 2002
14
0
1762
Autor
JÁ_nebýt_básnířka
Moc dobře vím
že nejsem z oceli
že nejsem z kamene
ale lesk tvých mizících očí
na vlakovém nástupišti
jsem cítila v takových hloubkách
a takovou silou
že jsem se až vylekala
kde všude ještě existuji
a jak silně
i
když jsem tě sotva vidělapřes slzy
věděla jsem
že vždycky už budu
odjíždět právě takhle
než najdeš dost síly
vykolejit vlak
zasadit strom
a střechu nám splést
ze stébel trávy
abych mohla volat děti domů
až jednou místo nás
budou plakat ony...
Mno, poezie se dá číst jenom od nebásnířek, teda aspoň co se mě týče...
pěkně napsaný, dobře to odsejpá a ačkoliv používáš osvědčená přirovnání a scenérie (ale kdo občas ne, že ? ), dávám ti určitě TIP, ty dívko odjezdu :-)
upřímné, svěží, a snad i trochu vtipné, formálně málo nápadité, obraznost nevybočující... .-)
Ha... mumye se vrací, zdar Krytyku ;-)
K dílku: ano, není to nic objevného, ale určitou míru invence nejde přehlédnout. Je to docela příjemně čtivé.
Jsem tu první...alespoň pak mohu sledovat vývin.
Líbí se mi, avšak ne tak jako ta prvňoučká. Hodně duševní, citová...soukromá? Zdá se mi, že ano.
Omlouvám se za své vrtochy, své dojmy, svou upřímnost...rozhodně to není zase tak strašné jak popisuji!
A jeden úsměv na poslední vagon: :o)