Prostě jen tak.....

Je mi 16,ve 14-ti jsem udělala přijímačky na gympl,teď jsem tady a nevím co tady vlastně dělám,nechápu se.Proč jsem sem vůbec šla?A když už jsem tady,proč si tak vědomě ničím život?Mám hodinu dějepisu a ani nevím o co tam jde,většinou každé ráno jdu na autobus s pocitem,že nic neumím,zkrátka  úplně dutá,nejsem prostě schopná se probudit z představ a dokopat se k tomu,abych se učila.Dneska to ale bylo jiné,doufám,že bylo!Šla jsem zase po chodníku a cítila ten pocit a mým heslem bylo,stejně jako jindy: „Ve třídě je 31 lidí,tak proč by vyvolávali zrovna mě?“,ale já to chci změnit,snad díky tomu,co jsem si dokázala o víkendu,se změním.Složila jsem čekatelské zkoušky,nevěřila jsem co by to se mnou mohlo udělat,ale mám chuť udělat si i vůdcovské,což by mě před tím nenapadlo.Myslím,že začínám uvažovat o tom  co chci,a že aspoň v něčem mám cíl.Chci se zlepšit a vědět,že si jen tak nezničím život svou blbostí!