Narodila jsem se do velice spořádané rodiny s nulovým počtem kuřáků,ale již mé nejranější vzpomínky jsou zaměřeny na tento ohavný zlozvyk. Bylo mi necelých pět let a pískoviště bylo pro takového mazáka jako já už dost malé a tak jsem se vydala na obhlídku okolí.A ejhle,hned za nejblišším stromkem jsem mezi dvěma psími exkrementy objevila učiněný poklad.Velký téměř neumazaný vajgl.Jako velká holka,která už pár kuřáků zahlédla, jsem se čile dala do díla.Taky jsem,jako velká holka četla Lovce mamutů,tudíž jsem přesně věděla jak o sebe třít dva křemeny.No,tření jsem nakonec vzdala a vyštrachala jsem z kapsy svých téměř tuzexových tepláčků sirky.Dodnes vzpomínám na tu chuť plnou vzrušení a psích hovínek...... A pak už jsem se vezla.V živé paměti mám návštěvy v nemocnici,kde jsem místo hovoru se svým drahým dědečkem trávila čas u vrátného,který pálil jednu za druhou. Milovala jsem svojí paní učitelku,které vždy o přestávce visel z úst svůdný nedopalek. Jízda ve výtahu se sousedem,který se už ve tři odpoledne vracel z hospody se mi zdála být pohádkou. A pak, ve svých čtrnácti letech,jsem přestala svůj chtíč ovládat.Na jedné z návštěv u strýce jsem mu z kapsy uzmula jednu cigaretu.Byla to dlouhá rothmanska s takovým tím zlatým okrajem.Naprosto jsem nedocenila její hodnotu a s třesoucím se srdéčkem jsem si odvezla lup domů.Když jsem jí ve sklepě zapálila zaplavil mne pocit obrovského štěstí. Hned druhý den jsem neváhala a se sebevědomým úsměvem jsem se snažila přemluvit silně krátkozrakou paní v trafice o své plnoletosti.Nevím,jestli to mělo co do činění s mými přesvědčovacími schopnostmi nebo s její oční vadou,každopádně jsem se během několika málo minut stala majitelkou krabičky cigaret. A tak jsem se prokouřila základní a posléze i střední školou.Prokouřila jsem se několika více či méně úspěšnými vztahy,několika pohřby a dvěma hospitalizacemi. Každé ráno,jen co se mi podaří otevřít oči slepené včerejší řasenkou si několika zkušenými pohyby připaluji cigaretu a vykláním se z okna pozdravit své spolukuřáky.A je mi skvěle.Bylo mi skvěle.Až donedávné doby,kdy se má nejvěrnější spolukuřačka trhla a rovnýma nohama vskočila do světa zbabělých nekuřáků.Ráno jí vídám,jak místo inhalace dehtových výparů,vyráží na ranní jogging.Po cestě na tramvajovou zastávku přežvykuje mrkvičku a tramvaje i dobíhá.Její báječně zelenkavá barva se změnila, a přišla dokonce o svůj krásný souchotinářský kašel..... A teď se i já pod vlivem okolnstí (spíš vlivem plicního lékaře) loučím.Zapaluji si poslední cigaretu a slzím nad popelníkem.Vyhodím svou sbírku krabiček a zapalovačů.Mé oblečení pozbyde nádherné vůně tabáku.Stane se ze mne nový,lepší a zdravější člověk. (ovšem nikdy neříkej nikdy a tak se třeba spolu všichni někdy sejdem na plicním.Mír do příští války a lovu zdar)