Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKapky
25. 10. 2002
0
0
685
Autor
markviz
jsi strach, který mě svádí,
jsi strana, která za zády mi dýchá,
jsi smrt,
která potěšení mi skrývá.
Jsi cesta, která svítá,
jsi z města které obojek mi snímá,
jsi krása, jsi bůh,
jsi obr a já vůl
Jsi hodnota našeho hospodářství,
jsi rostoucí graf,
jsi fluktuant, který skrz plátno se zháší,
jsi člověk...
Znamení nepříjemností,
románek na pár dní,
ztracené sny jen prožitek chvil.
Přicházíš domů a usedáš,
užíváš a přesedáš,
líbáš a kvílíš,
základy slíbíš.
Dál už mlčíš jen líbáš,
a já? Mlčky sedím,
když snídáš.
Ranní slunce které vychází a stíná hlavy,
odsouzenci na popravu jdou,
oddaně se zakrytými obličeji,
jak ovce,
pro tebe tu jsou.
A já? Já tě jenom...
miluju
a vím, že to neznamená vůbec nic...