Čas nářků

Tak ještě jedna smutná (tedy mím způsobem přemýšlivá). A příště přinesu zas ty veselejší ;-).

Je čas, kdy kolem mne se všechno hroutí
a já nemám nikde místo k úkrytu.
Lidé kol jsou na pomoc skoupí,
to tu asi dlouho nebudu.

Ač žil jsem rád
a měl tolik plánů.
Já chtěl si se světem hrát
a procházet se s dívkou v lánu.

Teď zapomenutý jsem,
proč ? Nikdo mě už nezná !
A není to jen špatný sen ?
Né není ! To se mi přece nezdá.

Je čas, kdy nemám zde již místo,
ač nechci, všichni to už vědí,
že zkrachoval jsem a opustím toto hnízdo
se slzou v oku a hrstkou smetí.

---