Krásky

Byl jednou jeden uplakaný den,
kdy stály u sebe ta bílá s černou jen.
Však otočeny k sobě zády,
snad spaly, nebo nenávistí plály ?

Bílá sic mladší v bílých šatech stála,
s vlasy jak včelka na louce si hrála.
Její oči snad v dálce hledali svůj klid,
mě bylo krásně, když v mysli jsem s ní chtěl být.

Ta černá s tváří ke sluníčku,
láskou zářila jak perla na knoflíčku.
A bylo na ni poznat, že s něhou a v klidu chce žít,
ach jak krásné by bylo s ní být.

Teď došlo na mě, tak kterou z nich mám oslovit ?
Snad černou či bílou, co mohu já si dovolit ?
Co všechno již padlo pro dějiny lásky,
snad povíte mi vy " Krásky " ?