moje hnízdo

Škrtání sirky,
rozhoření knotu,
rozžehnutí plamene,
horký sloupec vzduchu stoupá,
prach se víří a zas usedá,
vzduch je rozkmitáván vydechováním kouře,
kapky deště pleskají o plechový parapet,
zvukové vlny se šíří od surového uhození paliček na struny klavíru.

Na lžičce nad plamenem se rozehřívá voda, kterou chladí padající kapky s kmitajícími se částečkymi alkaloidů vně.
Nasládlo vápenatomoučná chuť se přelévá po jazyku do chuťových pohárků,
je polknuta a teplo prostupuje jícnem a zahřívá celé tělo, nakonec proniká až do hlavy.

Kapky deště se pomalu slévají v provazce vody a prach se už zase pomalu usazuje.
Vzduch houstne a teplá, je zaléván barvou zvukových vln a zabarvují ho i odlesky křídel neviditelných motýlů vylétávajících z plamene svíčky,
kteří se pak začnou kupit na bílých listech knihy a na světlých odlescích lžíce.

Rychle se mihotají a pořád mění své barvy.
Slévají se mi před očima do barevných plískanic, které se mi vtírají až pod víčka.

Vidím v nich obraz nějakého člověka. Odchází pryč.
Ale já ho nesmím nechat jít. Určitě ho znám a nechci, aby odešel.

"Počkej!"

A já prostě musím jít za ním.

---