Otcovy radostné chvíle s dcerou

Cestou z nádraží se dověděl, že v našem tisku se něco děje. V Respektu píšou o Vánocích s malým v, o milionu s dlouhým ó, v Květech o Gabriele Partyšové, co prý moderuje Eso. Bylo právě dvacet hodin, kdy se vytasila s tím, co sochaři Nálepovi říkal Jiří Sovák, když mu seděl...že by na klíně? A Paganini, ten prý umřel na lues!

Čtvrt hodiny po dojezdu domů už byly všechny skříně dokořán. Hledala matčin růžový tvídový kabát, co tady někde visí už třicet let. Přišel čas, kdy se móda, jak už to často dělává, vrátila. Za chvíli stála ve dveřích obýváku v matčiných červených minišatech, co mezitím objevila a hlásila s prstem mezi našpulenými rtíky, že Raduška přijela domů.

To je ta nová podprsenka, oznámila později, když prosvištěla okolo. Představil si situaci, kdy obě chodí po obýváku nahoře bez a při té představě se natěšeně usmíval.

Tati, jezte brokolici, je perfekt, včera jsem si ji povařila a ... To musela být samá chuť!... pomyslel si a řekl to i nahlas.

Zneužils mé situace a omakal mi krk! Nepřijela jsem přece umřít, ale jenom s angínou... Tyto věty předcházely přání dobré noci před půlnocí.