Bez názvu

Spíš, řekla a obrátila mu víčka nahoru

V bělavém moři plavaly dvě černé ryby

a těkaly sem a tam

S nožem v zubech doplavala až k nim

Jen malinko sebou cukly, když je nabodávala

V tu chvíli bylo moře červeně žilkované

Vracela se zpátky, zatímco on křičel

K snídani měli ryby

Papoušek zpíval

Milovali se už jen za bouřky

aby nemuseli myslet na to, co dělají

a mohli se soustředit

na blesky protínající oblohu

tak jako on protínal jí

V zápase těl s mlčením

nebylo vítězů ani poražených

Jen poranění

Krajina byla pustá

Šli spolu

Nebe se odráželo v prázdnu jeho očí

Slova tvrdá jako diamant

se v ústech měnila na popel

Tehdy jí napadlo, že mu vyřízne jazyk

aby mohla mluvit a on naslouchat

Tak byl stále více její

V očích měl diamanty

V ústech papouška

V rukou ryby

V těle oceán

Tak poznala, že je živý

a ona poušť