Nad válkou

                               Nad válkou

   Setkali se. Muž a žena, uprostřed polorozbořeného města. dva osamělí vojáci znepřátelených stan, snad jediní přeživší ze svých jednotek.

   Překvapila ho v zákopu pár okamžiků poté, co zastřelil jejího kolegu. Mířila na něj pistolí.

   "Zabils mi kamaráda. Za to chcípneš!"

   "Je to válka. a ve válce nemají anonymní lidské životy žádnou velkou cenu" řekl. Mohl se bránit, ale nevypadal, že by chtěl.

   "Nemají? tedy ani tvůj? Natáhla kohoutek a přišla blíž.

   "Ani můj. Klidně mne zastřel. Co tím dokážeš? Šílené statistiky se navýší o bezvýznamné jedno číslo. budu mít oficiální pohřeb, možná jen s prázdnou rakví. tebe prohlásí za hrdinku a budou tě oslavovat, pokud vyhrajete. pokud zvítězíme my, budeš válečný zločinec. jestli se toho vůbec dožiješ."

   "Jseš praštěnej", odpověděla ostře.

   "Jo, to je přesně ten důvod, proč jdou lidi do války. Nebo je nebaví život, nebo si chtějí  prostě něco dokázat. Tak už to skonči, sakra."

   "Možná máš pravdu", řekla.

   "Jakej by byl byl jinej důvod? Nový území? Blbost. Podívej se na tohle město. Z původních lidí a staveb tady moc nezbylo. Ať ho získá, kdo ho získá, bude ho muset vybudovat znovu. s novejma lidma, s novejma barákama. Úplně jiný město. Nebylo by jednodušší postavit druhý támhle za kopcem? Ale tady si někdo holt potřeboval vyzkoušet nový zbraně."

   Polední slunce ozařovalo trosky města i siluety dvou lidí.

   Znělo to už jinak, když řekla: "Zbraně, který maj větší cenu než lidi. Ti jsou tady jen jako stroje na zabíjení. Téměř bezcenné, neboť jsou jich tisíce, mnohem víc, než letadel a tanků, a jejich "výroba" nestojí skoro nic."

    Ve chvíli, kdy sklonila zbraň, si byli vlastně docela blízko. Mohli být kamarádi, přátelé i něco víc, kdyby se setkali jindy a jinde. Takhle je válka opět postavila na opačné strany barikády. Zemřeli v ní oba. No a?  Vždyť milionová statistika vzrostla o pouhé dva body a někde daleko pohřbili dvě vlajkou přikryté rakve.