Vstup do dne

Kdyz potykam se mezi noci a dnem,

kdyz jeste nevim presne kudy kam,

kdyz uzrim prvni vlocky snehu za oknem,

ja k myslenkam na Tebe se utikam.

Kdyz me nahe "ja" jeste slepe tapa,

tak ranni kavou organismus sokuji.

Kdyz na hodinach odbyla pak pata,

nocni sat ze svych udu line sprchuji.

Ve sprse necham neskutecny snovy svet,

pak v nove kuzi bytem pomalu se plouzim,

pory prazdne, rozvite jako ruze kvet,

po slovech lasky, jak ona po rose, touzim.

Kdyz telefonem vtece medovina tveho hlasu

a ovine mne jak sametova latka,

ja hned po celem tele blazene se tresu,

je to tim, ze sluvka Tva jsou sladka.

Je to jak brneni, do ktereho mne balis,

mozaika vzpominek sita stribrnou niti,

odev lasky, kterym mne nezne halis,

z neho pak moje tvar cely den rozzarene sviti.