vzpomínka

Tak jsem tu a píši zas. Dohnal mě k tomu však čas nebo duše bolavá se někomu svěřit chtěla, nevím to však nebo vím a za svým si vždy stojím, Píši hodně hrubek v slově kde i není a však píšu tobě nebo jí. Ne jí už nepíšu vymazal jsem číslo její v seznamu mého mobilu už není zmizelo z něj ale já vím že v mém srdci stále je snad pomohl bych si skalpelem své srdce bych si vyříznul a savem bych ho propláchnul, a však ten telefon tam zůstal dál do jedné rány se schoval ta rána tam dřív nebyla a plno jiných zakryla, jo láska jí tam nechala a ta rána krvácí a já dál žiji a myslím na ní. Chci být s ní a vím že ona se mnou taky, ale už to není jako dřív nevěřím jí, věřil jsem jí zklamala, důvěřoval a ona mi lhala bojím se že mě zas spálí a tu ránu prohloubí. Každá rada je tu drahá a já vím že možná zrada možná láska nebo jiný cit nevím všechno už je pryč na fotce vzpomínka jen zbyla a ta vzpomínka neumřela pořád visí v mém srdíčku zužuje mou dušičku. Prosí mě o odpuštění ale proč a za co když důvod ke zlobě k ní tu není lidé se přeci schází a rozchází tak to v tom životě chodí. Každopádně odpouštím jí i když zapomenout nemohu. Toť otázka k této básni nebo slohu , či pár řádkům, kde možná uhodí víc do očí gramatické chyby které jsem utrousil , než to co jsem vyjádřit chtěl, ale opravovat to nebudu, chci aby jste věděli že mé srdce je ve srabu.  Může člověk odpustit, když nezapomene?