Návraty

Jak často se musi protočit čas, aby se vrátil do bodu nula? Jak voní obilné pole v noci? Zda-li si pak někdy vzpomenu? V zablescích tmy dívám se tam někde nahoru, jsou to hvězdy. Potkal jsem se dnes s panem Ladou starým brachem kreslířem, prohodili jsme pár slov. Možná ze slušnosti. Moře se vzdouvalo, a písek se sypal přes boty nahoru k obzoru. Pak jsme mlčeli. Lada se usmíval a celé to probíhalo trochu mimo čas, Bublina se uzavřela, chtěl jsem tam ještě chvíli zůstat, ale moc se to nedalo, musel jsem se vrátit i když jsem to chtěl všechno roztáhnout do nekonečna, nebo jen o kousek více... Do toho všeho začal padat sníh, Protáhl jsem se skrz škviru v stromech, potrhal si kabátek o hloží a vystoupil zase na hraně zimy. Voda v potoce tekla ledová, plná pstruhů a vraných vranek. Někde vysoko lítali mraky a zase jsem se snesl na zemi. Trošku mi bylo smutno, ale asi to má tak být, vrátit se da hodněkrát, nesčetněkrát, všechny návraty hřejí aspoň na chvíli.