Miláčkům

Na prahu jednoho mrazivého léta
kdy slunce spočinulo v mracích šedivých.
Začala se cesta květy a trny posypána
ta cesta příběhů a hříček milostných.

Za deště spolu ti dva vzešli
v chrám lásky srdcích svých.
Za deště štěstí ti dva klesli
před oltář první ze všech posvátných.

Tam neslíbili sobě neskutečné
jen děkovali za každou z šťastných chvil
aby své duše neskvrněné
mohli dát sobě svůj další díl.

Teď dokud mají pro druhého,
kus svého já, kus té pohádky,
tak žijí šťastně spolu u druhého
a nemají čas na hádky .

Já dávám jim do vínku všechno krásné,
ať umějí sobě dát.
A bude jim na vždy spolu šťastně
i celý svět bude jejich láskou plát.