Vánoce zas budou...

Další list z kalendáře strhnutý k zemi letí,

tak trochu zvláštní význam má tohle dnešní smetí,

dnes se nic neodmítá, lidem se říká: „Vem si.“

Už dávno nejsme malí, na to už nehrajem si.

Nehrajem na hvězdičky, když nejsou zrovna zlatý,

za prachy koupíme si třeba i všechny svatý,

jak hvězda nad Betlémem dnes lidi k lidem půjdou

s klackama zvěstovat, že Vánoce zas budou.

Jen vločky na ramenou člověka nezahřejí,

koledy nezpíváme a děti se jim smějí,

pár vrásek nad obočím na čele staré dámy

ti jenom připomíná, jak bolí, když jsme sami.

Babičky na lavičkách vidí, jak léta pádí,

Ježíšek křičí z kříže, ať lidi maj´ se rádi,

když páni na ulicích, co lidi se jim hnusí,

jen tiše povzdechnou si: „Holt Vánoce bejt musí…“

Peníze vytáhneme, vždyť jde furt o to samý,

jediná doba v roce, kdy překážej nám známí,

ve frontě v obchoďácích člověk je štědrost sama,

Ježíšek změnil místo – živí se reklamama.

Prasátka rozbijeme, peněz je zase málo,

za těch pár drobnejch v kapse by se tak ožrat dalo,

pak v noci po ulicích a s tváří temně rudou

křičíce zvěstujem, že Vánoce zas budou.

Obrázky dětí za sklem, odlesky tajných přání,

pejska jim dopřejeme, láska, ta není k mání,

jen mravní poučení dáváme dětem jisté,

když houby dostanete, tak asi zlobily jste.

Každý rok touhle dobou my vlastně dětem lžeme,

že vždycky na Vánoce splní se, co my chceme,

na rukách bohatí, prázdní a s duší chudou

jdeme spát s vědomím, že za rok Vánoce zas budou…