XI. zápisek

I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon.
(Zjevení Janovo 16:16)

Spatřil jsem město jak
na hranicích světa
z kamene stěn na odiv
dává pýchu svou
a výbrusy démantů
láme prosté dráhy
světla.

V goblénech praporců,
stékaje po z mramoru valech,
nd duhu jasnější
barev souboj plál
a špičaté bašty
dál v poutníků srce
sely odlesky svých hrůz.

A v samém středu
jeho strach budících hradeb,
jak lůno zela brána,
ta nejkrásnější z bran,
jíž ubírat dal jsem bludné cestě svojí.

Město to
však divné bylo věru.

Jak mor by sklál
všechen jeho smích
a mlčení tu sřadilo
své voje,
tichem zel
příboj jeho střech.

A dusivá jistota
spoutala jeho zpěvy…

V ulicích dav Němých
zlatých rouch mlčky
zrakem k chóru
cherubínů zel…

…a důstojně čekal na
planoucím mečem
ránu svojí…