Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohledy
17. 12. 2002
6
0
1323
Autor
Angellina
Slova zabalím do pozlátek
a přilepím na strop
třeba dokážeš v nich číst
až se probudíš.
A srdce podám ti na provázku
nabídnu třeba svoje tělo
a v duši budeš číst jak v notách
jenže ty spíš.
Namaluju tíhu dne
v ulicích déšť
jak bolí moje samota
i mráz za nehty
o nic nepřijdeš, zatímco spíš.
Dokud čas bude přesýpat můj prach
čekám, doufám, věřím, chci
i kdybys jediný pohled nevěnoval.
skvělý vyznání ... dokud čas bude přesývat můj prach .... TIP za to a nejen za to ..
netoulam, já přece nejsem toulavá micina, vždyť já jsem pořád tady, ale ty nekoukáš, mňau
a moc díky za téčko, děkuju, píp
Angellin kde se pořád touláš ?
tá báseň se mi opět líbí vždycky si rád přečtu tvé dílko je vždycky takové pro mě něčím zvláštní rád je čtu i tohle mě oslovilo a ten tipik zaslouženě *t
samota bolí, to máš pravdu
a naděje?
naděje je poněkud lichá
buď jak jsi
vyznění básně až příliš sladkobolné. nemám rád pohledy upřené do dálky se slzami v očích čekající na příjezd prince na bílém koni...
ano, proto již nebudu romantik