Tajemství mého života (část 3.)

Potřeboval jsem někam vypadnout, prostě jen tak, někam daleko, prozkoumat okolí svého nového bydliště. Nebo mne tyhle nostalgický vzpomínky umoří.

Obul jsem si oblíbené botky, vysoké hnědé s ostře růžovými přezkami. Vlastní výroby, ty přezky. Nasedl jsem do svého autíčka, které sice vypadalo a znělo jako v posledním tažení, ale ve skutečnosti bylo velmi výkonné. Jel jsem nazdařbůh, kam mne kola povedou.

Pak mne něco praštilo do očí. Povědomá jeskyně, strom, staveniště, které do mých snů přibylo teprve nedávno. Ve snu jsem se nikdy neodvážil jeskyni prozkoumat, teď byla skvělá příležitost. Louka vedle mi posloužila za neplacené a nehlídané parkoviště.

Vstoupil jsem do jeskyně. Uvnitř nebyla tma, jak jsem očekával, ale pochodeň u vchodu ozařovala kámen. Kámen s nápisem, ve kterém mne oslovovali jménem, jako by mne znali. Pak něco o tom, že mne nemůže nikdo zabít, ale může mne uvrhnou do strašlivé temnoty. A že jednou předám svou energii. Zavonělo to dobrodružstvím, tím spíš, že celý kámen pulsoval nějakou neznámou silou.

Ovšem, jak se jeskynní chodba stáčela, dostal jsem trochu strach. Co když ty žvásty byly pravdivé?! Ale odvážně jsem šel dál.