Zpověd´

Byla jsi Evou a já Adamem, pak Juditou, já ubohý Holofernes Tě opojen Tvou krásou nechal proniknout až do tábora a prohrál svou bitvu.

Vždycky jsem vlastně prohrál. Byla jsi Dalilou, abys mne, Samsona, vydala Filištínským, a pak Soloneé a já, Tvůj křestuplný Jan, se na Tebe láskyplně šklebil ještě z toho tácu, na němž si mou hlavu jako růžového humra servírovala svému králi.

Pod jménem Romeo jsem za opojných nocí stával pod balkonem, a jako Cyrano se pak bil za Tvou krásu. Hledal jsem Tě, má sladká Manon, na lodi plné otrokyň, když jsem se jmenoval tak dlouze De Grieux, a jako Paris Helenu Tě pak unesl těm hlupákům z Troje.

To co potřebuješ, je zapomnění. Ale proto jsem přece tady. Já, Tvůj čaroděj, jen a jen právě k Tvým službám.

Ted´ stačí, když jenom na okamžik zavřeš oči, a z Tvého světa rázem zmizí, všechno proti čemu se bouříš, proč pláčeš a co Tě trápí. Všechno je pryč, protože kolem nás je ted´ naše moře…

Slyšíš jak šumí? Unáší nás a potřetí pomalu propouští zlatý kotouč slunce, který nám daruje světlo, a žízeň. Ale ještě před chvílí běsnilo, bouřilo se. Zachránili jsme jen my dva, známí neznámí z lodi, která plula bůhví kam, a pak se potopila. Už dlouhý třetí den nás moře unáší v malém člunu. Dal jsem Ti všechnu svou vodu. Nemůžeš skrýt své půvaby a já občas ztrácím vědomí, ne žízní, ale láskou.