Procházka myšlenkami

Krajina mých myšlenek, mých přání a tužeb se nejlépe dá přirovnat k spící zimní krajině - vidíte obrysy kopců, tmavší stíny údolí a nad tím vším někde v dálce tušíte slunce. Jeho hřejivé paprsky by vás objaly a zahalily do své teplé vřelosti... Ale on je leden. Zlatý kotouč na nebi se dá opravdu jen tušit, a tak se dál necháte jen unášet tou uspávající náladou, jež panuje všude kolem.

Možná při svých toulkách bílou náladou narazíte na paprsek slunce, který si proklátil cestu mraky a zachytil se na větvičce keře. Jako prvního posla naděje si ho pak odnesete domů a každý váš pohled bude patřit právě té větvičce a tomu doteku slunce... Dokud máme slunce, je pro nás naděje.