Šípková Růženka

Vypravěč: Ztište zvuky svého hlasu, slyšte příběh z dávných časů. Bylo jedno království, málo kdo dnes o něm ví. Čas ho dávno smet a vzal, vládla královna a král. Dnes povila paní děvčátko, a hned na to zakrátko vstoupily do ložnice dvě přeošklivé babice. /Přicházejí sudičky./
*1.sudička: Máš na křtiny doprovod?
*2.sudička: Ne, ale Martin z Lunetic by přišel vhod. A jaký playboy doprovází tebe?
*1.sudička: Je to dar, co mi spadl z nebe! Michael Jackson, to je on, mého srdce šampion!
*2.sudička: Bludimůra ta tam nejde? /Přichází 3. Sudička./
*3.sudička: Doufám, že mě závist přejde. Kam že jdete, co se děje?   Kam ten svět dnes ale spěje! Král mě z toho vynechal! Však přijdu na dnešní bál, a pomsta bude sladká.
*1.sudička: Ach! To budou ale jatka!   Tak holky, jde se na to! Budeš hezká, jako záchodová deska.
2.sudička: Budeš štíhlá, jako proutek, jen zpočátku budeš žroutek.
3.sudička: Až ti bude 15 let, píchneš se a usneš hned.
Vypravěč: Viděla to královna, běžela hned do komnat povědět to muži svému, králi českému a Moravskému.
Král: Cože? My že jsme ji nepozvali?
Královna: No zda-li!Babice je jak to bývá velmi, velmi, velmi mstivá.

Vypravěč: Na křtiny se lidstva sešlo, co jen se do sálu vešlo. Každý rád by něco řek, ať už zloděj, nebo rek.
Někdo 1: Ať žije naše princezna, tak malá, už tak líbezná.
Někdo 2: Ano! Nechť velmi dlouho žije! Hle, 12. Už bije.
Někdo 3: Hej lidi, je čas se rozloučit.
Někdo 4: Ano, všichni musíme už jít.

Vypravěč: Po čase v rozhlase na vědomost dává se:
Král: Zakázáno je vše, co má hrot, každý musí dát se ztupit meč i kord. Zakázány jsou jehlice i špendlíky, tentam je čas bojů na dýky. Kdo to nesplní, bude zkrácen o ruku a přijde i o paruku!
Dav: OH!

Vypravěč: Růženka rostla a zakrátko bylo z ní pěkné děvčátko. Byla však neposedné děcko, před ní utíkalo všecko, co nohy ruce, křídla mělo, neb nechtělo být zmrzačeno. Růženka se fakticky chovala dost nelidsky. Rodiče si řekli :
Král: Dost! To dítě je jen pro starost.
Královna: Dáme ji na vychování, k nějaké přísné starší paní.
Vypravěč: A jak řekli, tak se stalo, ze sadistky se vyklubalo přece jen něco lepšího. Vyrostla z ní krásná, štíhlá dívka, působila jako zelektrizovaná cívka, jako magnet na nápadníky, řekla  však vždy jen.
Růža: Ne, díky!
Vypravěč: Dnes jí je už 15 let. Čest přišel vzdát celý svět, této dívce, princezně.Kdosi: Vypadá tak líbezně! Nožku má sice devítku a chodí jak četař na hlídku, leč půvabná je jako květ. To já, vzal bych si ji hned!   Květina pro vás, bohyně!
Růža: Já jsem Růža, těší mě! /Podá mu ruku, jde si sednout na židli po straně, v předu jeviště, přivoní si, píchne se a usne./

/Za zvuků motorů přijíždí parta kluků na imaginárních motorkách (20. Století) džíny, kůže, helmy, žvýkačky, tmavé brýle./
Parťák1: Hele vole, co to je?
Parťák2: Ty Brďo! Barák je to jako kráva!
Parťák3: Roste jim tu bujná tráva (šípky).
Tony: Nikdo tu zdá se, nebydlí, jen netopejři tady dlí.
Parťák4: Možná jo. Ale kdo ví? Hele, poďte to kluci vomrknout.
Parťák5: To je fakt, hodil by se nám ňákej kout, kde dalo by se ulehnout.
Parťák 1. Mít prostě střechu nad hlavou.
Par´ták3: Jo, ale ne takle děravou!
Parťák2: Sakra, tady je ale křoví!
Parťák5: No jo, to víš. Pár set let už tu nikdo nebyl. /Odejde jako oslední z jeviště. Připraví se prostředí zámku./
Parťák4: Bože, kterej …/Přerazí se o něčí nohy, např. královy./
Tony: Voni tu snad točej ňákej film!/P.5 s někým zatřese./
Parťák5: Spí, jak kdyby na něj spad jilm.
Tony: Koukni támdle!
Parťák3: Vypadá mdle.
Tony: Vstávej bejby, vzbuď se, no tak!
Růža: Vždyť ještě zpívá noční pták§ Ještě mě tati, nech chvíli spát.
Parťák1: Asi jí budeš muset pusu dát! Víš jak se buděj princezny!
Parťák3: A obvzlášť takový líbezný!
Tony: No dobrá, jak chcete./Políbí ji. Kluci uznale mručí. Růženka se stále ještě zavřenýma očima vstane, vztáhne ruce a našpulí rty./
Růža: Ještě!/Pak jí klesnou ruce, zívá a padá, Tony jí zachytí a poplácává po tváři./
Tony: Vstávej, vstávej, už je ráno!
Parťák3: To nesedne, je odpoledne.
Růža:/Protahuje se./To už je bílý den?/Otevře oči./ Co tu děláte? Ihned ven, tohle je moje ložnice!/Zjistí, že není a hledá boty./ A´, tady jsou moje střevíce. Vy jste drvoštěpové? /Dívají se po sobě, nakonec zavrtí hlavou./ Tak proč jste v kůži, pánové? Nebyli jsme vzájemě představeni. Jsem Śípková, toť mé příjmení.
Tony: Já tě znám! Ty děláš ten ..aerobik!
Růža: Cože??? Jaký že býk???/Tony mávne rukou./ Takže kdos?
Tony: Já jsem ňákej Tony Kos.
Růža: A jsi kdo? Šlechtic, nebo princ?
Tony: No, momentálně nejsem nic. My jsme tu čistě ze zvědavosti.
Růža: V tom případě buďte mými hosty. Který den, že to dnes je?
Parťák4: 1. Června 2000-10-05 Růža: Cože? To jsem spala 300 let?
Král: Pravda, změnil se už trochu svět. Ti pánové m,aj zvláštní stroje.
Par´ták2: Chcete se svézt? Tamta je moje?
Král: Ano, velice bych rád.
Parťák2: Tak pojďte a hned nasedat!
Růženka: Vezmeš si mě hned,či potom?
Tony. Nepromluvíme si o tom?
Růža: Když já bych radši hned, je mi 315 let!
Parťák1: Tak to už není nezletilá.
Parťák4: Jen si ji vem, je moc milá.
Tony: Tak nechte toho všichni přece! Radši mi sdělte, kde je WC!
Královna:V 2. Patře tam a tam.
Tony: Děkuji, dál trefím sám.
Vypravěč: Čekali všichni na ženicha.
Parťík 4: Zdá se, že s tím moc nepospíchá!
Vypravěč: Čekali marně, je nezvěstný. A co se týče nevěsty, vzala si jeho kámoše, křestním jménem (Luboše, Miloše, Ivoše…). Teď splácí na byt hypotéku a v noci chodí na diskotéku…a jen Bůh teď ví, kde Tony dlí. Zvoní zvonec a pohádky je konec.