Skákavý Jimmi, aneb noční můra z Woodhillu

Byl pozdní, tmavý večer. Takový, při jakém svíčky sami strachem zhasínají a pouliční lampy se neodvažují vydat víc světla, než unavený roj světlušek na cestě přes Atlantik. Ptáci nezpívali a slunce nesvítilo, protože se právě účastnilo nějakého divokého večírku na pláži na druhé straně zeměkoule, ale po Woodhillu ani nevzdechlo. Dveře karavanu se s vrzáním a skřípáním tiše otevřely. Na mokrý štěrk sestoupila polobotka tak naleštěná, že se v ní odrážel velký vůz, přestože tou dobou nemohl být v Americe vidět. Byla zlověstně černá, a v ní… -noha. I když byla zakrytá nohavicí drahých kalhot s mafiánským proužkem(koupíte jedině u Maffisso &syn, Padouchova 21, Pennisilvanie, pro každého člena rodiny na denní nošení, i k soudu, pouhých 42$!!!), bylo každému kolemjdoucímu na první pohled jasné, že patří -, že patří-, eh, pardon, omluvte mně na chvíli! (Jimme, jakže se ten náš padouch jmenuje? Jo, jo, Skákavej Jim, jo jasně, píšu si to. Tak zase někdy cinkni Jimmi, jo, papa. Jo, jasně, taky doufám, že se má tvoje matka dobře, pozdravuj Lízu, ať nezapomene, že máme spicha zítra v baru na Cromwell Street, jo, vyřídíš jí to? Tak papa, Jimmi!) Kde jsme to skončili, jo…že bylo každému kolemjdoucímu na první pohled jasné, že patří Skákavému Jimmimu, největšímu padouchovi z okolí. Nohu v polobotce následovaly dvě francouzské hole a …spousta klení, protože si jejich zlý vlastník narazil hlavu o futro(dobře mu tak!). Když zmíněná hlava vykoukla z přívěsu, každý kolemjdoucí mohl spatřit, že není vůbec vidět, protože ji zakrýval temně modrý plstěný klobouk, jenž vrhal stín na celou lumpovu tvář, takže z ní nebyly vidět ani uši(Jsou uši součástí tváře? No, já nevím Jimmi, možná, že ano – já myslím, že je tam dáme, ne? Tak dobře, vraž to tam!). Na temeni hlavy měl dotyčný násilník bouli, která mu zvedala širák, nebo to mohl být též ukrytý finanční obnos, jenž padouch obdržel za poslední vraždu, ale autor to jistě neví, protože žádný z kolemjdoucích se mu neodvážil nahlédnout pod pokrývku hlavy (tomu padouchovi). Osamělá noha udělala krok vpřed a hlava s širákem se lehce zaklonila, takže jí do vniklo pod klobouk několik nesmělých paprsků opatrné pouliční lampy. Fotony se odrazily od zločincova sklivce a ten se zlověstně zaleskl. ,,Už jdu, Gavine!“ zamumlala grázlova ústa a zkroutila se v nehezký škleb. Po zločincově skrytém obličeji se rozběhly dálnice vrásek, svědčících o tom, že se takhle tváří nebezpečně často. Vždycky, když má Skákavý Jimmi za lubem něco nepěkného, objeví se tato ohyzdná síť cestiček napříč jeho tváří, připomínající vyprahlou pustinu bez vody a rostlin, kde nežijí žádná malá, chlupatá zvířátka, protože je to krajina příliš nehostinná a krutá, na to, aby v  ní mohl kdokoliv přebývat. Ano, Skákavý Jimmi se opět chystal spáchat nějaký zločin! Kolemjdoucí zvědavě pozorovali, kam se budou ubírat další jeho kroky, hotovi následovat ho, dychtivi senzací. Skákavý Jimmi se opřel do svých francouzských holí, ničeho si nevšímal a udělal další plavný krok, nebezpečně se plíže k domu na druhé straně ulice. Ano, už je uprostřed cesty a nenápadně si prohlíží sídlo svých příštích obětí. Vtom se zleva vyřítí do ulice opilý mladík v laminátové krabici na kolečkách, v těchto končinách zvané též Trabant: The Killer, a už, už to vypadá, že než donesou Jimmiho francouzské hole bezpečně na chodník, bude pozdě, ale neříká se přeci Skákavému Jimmimu marně Skákavý Jimmi! Náš hrdina se odrazí ze zdravé nohy, odhazuje hole, ty letí každá na jinou stranu a dobře mířenými trefami skolí každá alespoň tři kolemjdoucí, Jimmi letí, letí vzduchem a přistává – jak široký, tak dlouhý - na jediné prsaté blondýně široko daleko, mumlaje: ,,Slečno promiňte, já nerad!“a dlaní jí drtě ňadro. Pak tento odporný padouch a ničema pomalu, velice pomalu vstává - nutno podotknout, že zcela zdráv (chvála silikonům -říká si) – uchopí své francouzské hole, jež mu podávají cizí chodci, vrhne poslední chtivý pohled na blonďatou slečnu, která dosud leží bezvládně a omámeně na zemi, sukni natrženou, a nezapomene berlemi nenápadně podrazit nohy bělovlasému starci, který se nad ní starostlivě sklání, mumlaje: ,,Nestalo se ti nic, děvenko?“, takže jí málem vyrazí dech, jak se na ni staroušek svalí. Mladík v trabantu utrpí těžký šok, když uvidí záhadnou černou postavu, jak se vznese vysoko do vzduchu a v ohromení to nabere do sloupu veřejného osvětlení s opatrnou lampou. Jimmi, ošklivě se usmívajíce a ze všech trablí lehce vyváznuvše plouží se dál k domu, jenž si vyvolil, v hlavě šeredný plán nového zločinu. Už se blíží, slyšíte to klapání berlí o chodník? To je on, největší zločinec své doby, a míří právě k vašemu domu! Třeste se a bojte, protože před Skákavým Jimmim není úniku! Nepouštějte do domu své tchýně, ani známé, protože pod maskou toho, i onoho se může skrývat Jimmiho tvář!!!
                                  
               A stejně vás dostane…..
                                                                protože…..
                                                                                       Jimmi už vás má…

          Baf!!!