Potřeba padáku

Žiju ve dvou světech. V každém z nich jednou nohou – doširoka rozkročená, že málem upadnu. Horní částí těla se kývám mezi těmi světy. Nad průrvou mezi nimi.

Fotky z léta a podzimu. Několik snímků přes sebe – můj bývalý kluk, moje dítě, byt, horská krajina, pískový zatopený lom, v nejhořejší vrstvě ty s vařečkou v ruce – vaříš guláš ten večer. Bylo to poprvé a naposled – zacákal jsi celou stěnu nad vařičem a už jsem tě tam nikdy nepustila … Ten guláš byl nejlepší, co jsem kdy jedla.

Dělám jakože nic – i sama pro sebe.  Dokonce jsem se znovu zamilovala. Asi. Samozřejmě až po tom, kdy přišly zřetelné náznaky, že něco podobného z druhé strany nehrozí. Bezpečí. Celý život žiju s kamarádama a miluju tajně někoho mimo realitu. Vydat se celá? Ne … nic pro mě.

I do tebe jsem se zamilovala až po tom, co jsme se rozešli. Samozřejmě. Nejdřív rozum, pochopení, spousta společnýho, jasně. Vášeň – jasně. Ale citem až k tobě? … Až když jsi byl dost daleko ode mě, v bezpečný vzdálenosti. Najednou je tu tvá jinakost, náznaky tajemství. A lítám v tom.

Teda lítala. Už ne - mám plány. Dlouhá cesta do zahraničí, lítání – to skutečné, ne v emocích. Začnu padákem –  potřeba jistoty:)) Když myslím na tyhle věci, je to, jako kdybych se zamilovala – sevřený žaludek, nejistota, chvění, touha …

Chodím ulicema a představuju si, jak by vypadaly z výšky. Jak bych vypadala já z výšky? Jak mé propady? Jak má zamilování?

Chodím ulicema a představuju si, jak je budu vnímat na dálku tisíce kilometrů. Jak sebe, co tu nechám?

Jak tebe? Jeho? Jak svou cestu zauzlovanou, po které jsem došla až k těm dálkám a výškám? Venku. V sobě.

On – ten současný – dokázala jsem mu to říct. Dokázala jsem mu říct víc věcí, než komukoliv, do koho jsem byla zamilovaná. Asi není nebezpečný pro mě. Asi je to poprvý. Nerozumím mu. Jen ho cítím hodně blízko. Tobě jsem rozuměla tak, že jsem z toho někdy šílela – znala jsem tvoje propady do nejmenších podrobností. Věděla jsem, proč jsou.

Jednotlivé vrstvy fotek se prostupují, jak ve snu. Celek se mi líbí. Mám dobrý pocit z toho posledního roku.

Cesta do Ameriky bude vykročením z toho rozkývaného postoje. Prokročím to. Pohyb.