Ztichlý hřbitov

Nedávno jsem navštívila Bystřici nad Olší. Byl už večer, když jsem se šla projít zasněženou krajinou. Zrovna jsem míjela hřbitov. Byl otevřený a tak jsem vešla. Nebylo slyšet ani hlásku, absolutní klid. Vlastně...   Sníh, křoupal mi pod nohama. Náhrobní kameny byly nízké a vypadaly jako pelesti dubových postelí. A na postelích peřiny. Peřiny vytvořené kopečky sněhu. A pod nima odpočívali Oni.
Došla jsem k železnému zábradlí a prohlížela si tu smuteční zahradu náhrobků pode mnou. Pak jsem došla cestičkou až k dřevěnému kostelu. Měl žlutě natřené rámy oken a dveří, zespodu nasvětlený...
Zvedla jsem hlavu k obloze, sněžilo a nebe bylo červené a vínové. Možná od pouličních lamp, možná od mraků a snad od něčeho úplně jiného.

Byl leden a sníh mi křoupal pod nohama.