Mobil

Zvoní mobil.. Někdo mě prozvání... Jak krásně to zní... Tralalala. Ne, nezní a proč? Protože mě proyvání někdo od koho vůbec nechci aby mě prozváněl. Strašný zklamání... Strašný. Ten okamžik kdy mý mobilátko yacvrnká a já se začínám napínat jak struna kdo je to. Mám práci, ale strašně mě rozčiluje. Já mám nepřijatý hovor a já nevím od koho a to mě deptá. Já chci znovu zažít ten pocit kdy se podívám a ještě víc chci ten okamžik kdy zjistím, že je to to číslo který chci aby mě prozvánělo. Nejdřív mnou projede mráz který se postupně mění na strašnou horkost, už se ze mě snad musí i kouřit. Jo, prozvánění je super, ale co takhle textovka. Nemusí bejt ani dlouhá, třeba jenom ahoj. I kdyby tam byl jenom pozdrav zcvoknu radostí. Netuším, jestli jsem jediná která je takovej cvok, ale přece se toho pocitu nevzdám. Chápu feťáka co si píchne dávku a potřebuje čím dál víc a ta euforie je tak krásná, nebo aspoň u mě a telefonku to tak funguje. Pípání melodie se dá přirovnat ke zvonům štěstí. Každý ke svému životu potřebuje něco jiného a tak mi lidi sakra pište a prozvánějte, protoye moje závislost jste vy v malý krabičce s názvem mobil...