Sen a den

Žiji dva životy: v noci a ve dne též

Ve dne jsem holka s radost,

s trápením(občas i ve dne jenom sním!)

Pak utíkám do noci a těším se na mé sny,

já žiji přeci DVA hodnotné životy!

A v noci stávám se slůnětem na poušti,

které tak (ne)rado pánovi odpouští

A v noci stávám se fialkou voňavou,

ke které přivoníš, pak klesneš únavou

Vzbudíš se na zámku…v posteli,

a já tě přivítám:“Vstávej, můj příteli!“

S úsměvem rozmilým popřeješ dobrý den

a já se v tu ránu stávám tvým dítětem

Ty mě pak křižuješ, políbíš na čele,

vyletíš z okna a stáváš se andělem

Můj sen už o krok dál stojí a nečeká.

Nyní mi přichází psaníčko z daleka

Stávám se carevnou, píše mi Otello-

kamže se štěstí to naše pryč podělo

Že mě měl tolik rád, že já ho zradila.

Že jsem mu nedala, co jsem mu slíbila

Ale já nemohu dáti mu ruku svou,

vždyť já jsem přeci mladičkou carevnou!

Já ho sic miluji, přec nikdy nebudem

společně utíkat a bojovat s osudem

Já, ruská carevna, vezmu si jiného-

manžela-vojvůdce, a přijmu a za svého

Další den zdá se mi, že holubicí jsem

a s vůlí převelkou já hledám zaslíbenou zem

Na cestě stavím se u archy Noema,

přináším ratolest, on velkou radost má

Jiný sen, jiný den: zdá se mi o nás dvou.

Vyrostl křehký květ, stal se pak růží mou

A přivoněla k němu hraběnka spanilá.

Náhle však ucítila, že něco ztratila

Ztratila jednu z těch překrásných vzpomínek,

snad zbyl z ní jen tenký doutnavý plamínek

Ona však věřila v budoucnost krásných chvil,

 které by prožila s ním, kdyby i on o ní snil