Vlkodlak

každý večer, když se setmí, v sladké bolesti

čekám na tvůj pohled letmý, snad se poštěstí

říká se, že léčíš dobré mravy

čekám na tvůj úsměv hravý

snad bys mohl být ten pravý

vlkodlak, co vedral se mi do kůže

vlkodlak, co za své hříchy nemůže

vlkodlak, co s ranním svitem odchází

vlkodlak – on schází mi, či neschází?

zasvěcení vědí, že neuznáváš vůbec žádné zákony

že chvíli jsi něžný a chvíli trpký jak zelené citróny

proč ale dále tajit světu vzácný květ

není snad lépe ochutnat

není snad lepší přivonět

vlkodlak, co vedral se mi do kůže

vlkodlak, co za své hříchy nemůže

vlkodlak, co s ranním svitem odchází

vlkodlak – on schází mi, či neschází?

vlkodlak, co potlouká se po lese

vlkodlak, co odmlouvání  nesnese

vlkodlak, co občas přání vyhoví

vlkodlak, co dotekem tě uloví

nechci nikdy více, nechci více tajit

vím co v noci děláš, vím, kde si tě najít

před sluncem se skrýváš, přijdeš se západem

hlavní vchod je zamčený, a tak vstoupíš zadem

tvé podivné rýmy, v mojí hlavě znějí,

rozum se ti vzpírá, ač myšlenky tě chtějí

slyším tvoje kroky, cítím jak se bráním,

jsi zlým snem či přáním?

vlkodlak, co vedral se mi do kůže

vlkodlak, co za své hříchy nemůže

vlkodlak, co s ranním svitem odchází

vlkodlak – on schází mi, či neschází?