Kouzlo okamžiku

…Povídaly si a smály se. V prchavém okamžiku si uvědomila, že je šťastná. Poprvé v životě byla doopravdy plna štěstí. Moře štěstí, jak by pravil básník…

…Alkoholu ubývalo. Zlehka jim stoupal do hlavy. Obě ve výborné náladě. Když v tom se nepatrně dotkla jejího ramena…A ona se jí dlouze zadívala do očí a něžně se usmála. Něha z ní přímo sálala. Pohladila ji po krátkých tmavých vlasech a letmo se dotkla její tváře… A ona se k ní přiblížila. Vzdálenost, která mezi nimi byla, by se dala počítat na milimetry…

…Zvážněly. Bez úsměvu si upřímně hleděly do očí. V očích jí mohla číst nekonečnou lásku, oddanost a touhu.. Miluje ji.

…Byly jen ony dvě. Nevnímaly svět okolo. Slyšely jen tu hudbu…

…Byla to jejich píseň. Jakoby na povel, stále si hledíc do očí, vstaly. Šly tančit. V žáru tance se objaly. Cítila její ruce na svém těle. A ona jak se chvěje.

… Byla to píseň lásky. A hrála jen pro ně. Jako by v tu chvíli splynuly v jedno tělo. Mlčky se do sebe vpíjely očima a bylo jim krásně. Přála si, aby ten tanec nikdy neskončil. Třeba už to, co se děje teď, nikdy nenastane a jejich první tanec se zároveň stane i posledním. S tím se ale musí smířit. Teď na to musí přestat myslet…

… Rozplývala se nad vůní její kůže. A ona se k ní přiblížila ještě těsněji. Nečekala to. Jen přivřela oči. A ona ji políbila.Jemně, něžně, hladivě… Otevřela je, až když bylo po všem. Horce se leskly…

…Když v tom se najednou..

…probudila. Píseň skončila. Kouzlo pominulo. Konec.