Spící princ

Na lůžku, jenž snad smrtelné lože připomíná,

Jeho postava tichá bezhnutě leží a spí.

Ruce složené na klidné hrudi má a oči zavřené.

Snad jediným projevem života je srdce bijící jako zvon.

Druhým hlasem mu odpovídá roztřesený tlukot srdce dívčina.

Sedíc na kraji toho lože, v očích strach, slzy a beznaděj

Hlavou letí tisíc myšlenek, jedna zmatenější než druhá.

Jen zachvění očních víček prozradí slzu. To duše pláče žalem.

Jak blázen šeptá nesmysly o pohádkách a snad jim sama věří.

V dlani drží dlaň jeho, něžně ji hladí a snad lásku vyznává.

Čas proti ní je a tikot hodin nemilosrdně přítomnost ubíjí.

S dobou, jež určena jest k odchodu, dívka odchází, naposled se ohlédnuvše.

Jen ticho jí přeje sladké snění a stejně jako on usíná bez políbení.

Spánek jenž spánkem nebyl, za noci beze snů, dál bude předstírat…