Propast

Ze sladkých slůvek a polibků z lásky
se skládal náš celý svět.
Než přišli odpovědi s trochou ironie na otázky,
proč nekvete a nevoní právě dnes tvůj květ.

Tak potichu přišla doba zarmoucení,
aniž by jeden z nás vzdych.
Teď postupně jdeme k zatracení,
aniž by jeden druhému do dlaní dých.

Na hranu propasti chybí už jen krůčků pár
a oba máme strach z té hloubky nesmírné.
My chceme přeci spolu zůstat dál
a obírat se touhou lásky vesmírné.

Teď pomalu, opatrně musíme zpátky,
aby kraj propasti se nesesul.
Tak přejem druhému vše dobré a nosíme si dárky
s přáním, aby jeden bez druhého neusnul.

Doufám, že se oba poučíme
a najdeme v sobě pro druhého samé dobro jen.
Též doufám, že svou lásku posvětíme
a prožijeme spolu šťastně každý příští den.