Svědomí

Když vyměníš lesní louku ozářenou ohníčkem,
kde kytara páry akordy zní,
za sál prosycený trošku hlukem,
jež říkají mu snad hudba, kdo ví.

Za paprsky měsíce, co by ozářily říčku
spleť barevných světel letí sálem.
Ve chvíli, kdy otevřel bych si svou knížku,
ztratím tě v davu lidí málem.

Já znám trošku jiný svět
a promiň, že zde nevím kudy kam.
Je to možná jen jiný snad krásný květ,
jen já z něj neumím tu krásu pít.
Připadám si jak pilot, když nemá jistý let
a přeci v srdci dokáže naplno tím žít.

Mám ranvej podemnou mizí,
vzduch proplétá se mojí vrtulí.
Předemnou širá dál ke mně míří,
já jsem jistý svým svědomím.